Knihy Beletrie

Giono Jean - Muž, který sázel stromy

Aktualizováno 21. 4. 2012 23:11 Napsal redakce

Když se mě studenti ptali, které knihy bych zařadil mezi desítku nejzajimavějích, jmenoval jsem i toto útlé dílo Jeana Giona. Je to opravdu tenká knížka, pár desítek stran, ale skrývá velké poselství. Je dokladem toho, že základní filosofie života je velmi prostá a může ji rozpoznat každý, kdo myslí a je ochoten nacházet ve svém životě souvislosti.
Pastýř Elzéard Bouffier přišel na to, na co nepřicházejí prezidenti, filosofové ani studovaní vědci. Objevil svůj smysl života a žil podle něho. Sázel celý život stromy, aby mrtvá krajina oživla.

V padesátých letech oslovil nakladatel Jeana Giona, aby napsal povídku o pozoruhodném člověku, kterého v životě potkal. Giono vzpomněl na své setkání s pastýřem Elzéardem Bouffierem v roce 1910. Tam poprvé uviděl, jak tento muž každý den sází do země žaludy, aby z nich vyrostly stromy. Dělal to dobrovolně, bez nároků na jakýkoliv vděk, jenom proto, že věděl, že mrtvá krajina je počátek konce všeho živého.

Jeho život se podoboval vzpouře proti všemu, co ho v dětství učili a jak by měl žít i myslet. Vzpoura, ke které došel vlastním myšlením a yvtrval v ní. Když autor navštívil Elzéarda Bouffiera naposledy v roce 1933, byla krajina plná stromů, života a samozřejmě i lidí. Nikdo však nevěděl proč se tak stalo a nikdo se po tom ani nepídil. Elzéard Bouffier neobětoval svůj život stromům, jak někde někdo napsal, Elzéard Bouffier žil svůj život se stromy, protože mezi nimi nacházel větší uspokojení, než mezi lidmi a jejich lhostejnosti. Zemřel nakonec v chudobinci, ale myslím, že i v poslední chvíli byl jedním z nejšťastnějších, protože věděl proč žil.

Jestliže lidé ve své neskonalé hlouposti staví kdejakému šaškovi a parchantovi pomníky, pak tato kniha je tím nejsympatičtějším poděkováním člověku, který mnoha lidem otevírá desítky let oči a učí je nebýt lhostejnými. Myslím, že každý by měl v životě obětovat něco ze svého života ve prospěch většiny a pro jeji budoucnost, neboť nebýt našeho kolektivného uvažování a konání, nebyli bysme tím, čím jsme. Smysl života jednotlivce určitě nebude jen v hledání vlastního egoistického štěstí, jak jsme o tom většinou přesvědčeni.


MUŽ, KTERÝ SÁZEL STROMY
Jean Giono
Ilustrace Helena Konstantinová
l. vyd. 1997, Vyšehrad, Přeložila Zdeňka Stavinohová
4. vyd. 2006, Čajovna Suzanne Renaud s ilustracemi Petra Čecha, překlad Jiří Reynek


Citarny.cz Dobré knihy