Dvousvazková monografie fotografického díla Františka Drtikola. Text pro knihu napsala světově uznávaná historička umění PhDr. Anna Fárová (1928–2010). Publikace představuje nejobsáhlejší průřez tím nejpodstatnějším a nejdůležitějším, co ve své fotografické tvorbě Drtikol vytvořil.

První monografie o světovém režiséru je převážně dokumentární dílo, ve kterém Martin Švoma podává maximum informací o práci režiséra Karla Vachka, jeho filmových projektech. Zabývá se také uměleckými postupy Karla Vachka, které jsou pro mnoho lidí tak provokativní, že jejich ego není schopno jeho dílo vůbec přijmout.

Kniha se věnuje problematice rozlišování vysokého a nízkého umění - tématu, jehož analýza se často odehrává v rámci nekritické obhajoby populární kultury nebo ve spojení s jistou kulturní povýšeností. Právě proto bývá toto rozlišení často prohlašováno za zbytečné, nebo dokonce za škodlivé.

Arrabalův Kámen Bláznivosti vychází v roce 1962 a vůbec jako první v podnadpisu nese název „kniha panická“. Nikoho tedy neudivuje, že první historická črta o Paniku váže k tomuto datu i založení celého „hnutí“ – již Bretonův „První Manifest Surrealismu“ přiřkl snu zásadní, činnou roli v zázračném lidském objevování, jemuž je ozvěnou: „Já do budoucna věřím v nová prolínání obou těchto zdánlivě tak protikladných stavů, jakými je sen a skutečnost, v počátek jakési absolutní reality, surreality, mám-li to tak říct. Přesně o její dobývání usiluji.“

Každý obraz má svůj příběh. Nad třicítkou z nich, známých i neznámých se ve svém vyprávění zamýšlí Michael Třeštík, který vidí obrazy ve velmi zajímavých souvislostech. Když k tomu přidáme čtivý styl dostáváme do rukou velmi smysluplnou knihu, ve které je místo i pro ironický nadhled a vtip.

Kniha mapuje prostřednictvím rozsáhlého rozhovoru, členěného tematicky na kapitoly o hudbě, výtvarném umění a divadle tvorbu a názory předního a výjimečného českého hudebního skladatele a malíře Vladimíra Franze, profesora pražské DAMU. Součástí publikace je i soupis hudebního a výtvarného díla Vladimíra Franze, 32 stránková barevná příloha a rejstřík.

Proč je některá hudba tak působivá? Proč je někdy ticho třaskavější než rachot decibelů? Proč hudba "funguje"? A proč mnohdy nefunguje? Knihovny jsou plné tlustých knih popisujících hudební nástroje, ale nikde se nepíše o tom, že například pomocí bubnů lidé odjakživa dosahovali změněných stavů vědomí. Jak to, že nám to tak dlouho a tak úspěšně zatajovali?