Dobré knihy

Aktualizováno 18. 8. 2012 10:46 Napsal redakce

Na otázku, co by se stalo, kdyby se někdo pokusil dostihnout světelný paprsek, myslel Einstein prý už od šestnácti let. V roce 1905 publikoval šestadvacetiletý Einstein studii o elektrodynamice pohybujících se těles, v níž poprvé vyslovil názory o speciální teorii relativity. Také se pokusil pochopit příčiny rozporu mezi mechanikou a elektromagnetickou teorií. Dokazoval, že newtonovská mechanika neplatí pro rychlosti blízké rychlosti světla a že je třeba opustit klasickou představu o absolutním neměnném času a prostoru. Jinými slovy můžeme také říct, že žádný jev nemůže probíhat rychleji, světelný paprsek nelze dohonit. Poletíme-li za ním rychlostí o něco menší, třeba 290 000 km/s, nebude se od nás vzdalovat rychlostí 10 000 km/s, ale svou konstantní rychlostí 300 000 km/s.

V dopise svému příteli Einstein tehdy napsal: „Princip relativity ve spojení s Maxwellovými vzorci znamená, že hmota je přímým měřítkem energie, obsažené v tělesech; a světlo hmotu přenáší... Tahle myšlenka je zábavná, ale nedokážu odhadnout, jestli se jí nesměje i samotný Bůh a jestli se mě nerozhodl zavést do slepé uličky.“ Tento vztah hmoty a energie je vyjádřen proslulou rovnicí E=mc2.

Kniha Petera Galisona, profesora dějin vědy a fyziky na Harvardově univerzitě, je věnována souhře okolností, které k objevu teorie relativity vedly. Současně objasňuje, proč objev učinil právě Einstein a nikoli neméně významný francouzský vědec Henri Poincaré, který jej přitom měl doslova na dosah ruky.


Einsteinovy hodiny a Poincarého mapy
Galison Peter
Vydala Mladá Fronta, 2009
Český překlad je dílem Jiřího Fialy, specialisty na filosofii matematiky a logiky.