Otazníky vědy, záhady

Unikátní video: Tisíckrát zpomalený záběr blesku

Aktualizováno 1. 8. 2012 12:34 Napsal Rudolf Outraba

Blesk se pohybuje tak rychle, že lidé nejen že ho nemohou vidět v pohybu, ale ani nemohou určit směr. Blesk nahoře se ale pro toto video s extrémně vysokým časovým rozlišením nepohyboval dost rychle, takže mohl být rozlišen. Blesk může uhodit z mraku vzhůru stejně jako dolů. V roce 1993 byla zaznamenána barevná světla šlehající z vrchní části bouřkových mraků – oranžové kruhy s modrými rameny, záblesky modrých světel a obrovské rudé skvrny. Tyto světelné úkazy vystřelují až do výšky 95 kilometrů buď po jednom, nebo v celých sériích.

Video zaznamenává událost rychlostí 7207 snímků za sekundu. Aktuální čas je vidět dole. Blesk nahoře začíná s mnoha simultánně vytvářenými ionizačními kanály, které se větví z negativně nabitého zásobníku elektronů a iontů, který nějakým způsobem vznikl prouděním a kolizemi v dešťovém mračnu. Asi 0,015 sekundy po zjevení blesku, který na zrychleném videu nahoře trvá asi 3 sekundy, jeden z meandrujících navaděčů náboje učiní kontakt a náhle se objeví kladná, ze země nahoru proudící špička, takže vzniká kanál ionizovaného vzduchu, který okamžitě působí jako vodič. Bezprostředně poté tento horký kanál pulzuje s obrovským množstvím nábojů, které proudí tam a zpátky mezi mračnem a zemí a vytvářejí nebezpečnou explozi, která je později slyšet jako hrom. O blesku toho zůstává mnoho neznámého, včetně podrobného mechanismu, který odděluje náboje.


Blesk zachycený rychlostí 7207 snímků za sekundu
Uznání a copyright: Tom A. Warner, ZTResearch, www.weathervideoHD.TV


Blesk zachycený rychlostí 7207 snímků za sekundu
Uznání a copyright: Tom A. Warner, ZTResearch, www.weathervideoHD.TV

První člověk, který vážně studoval blesky byl Benjamin Franklin, který zkoušel testovat tuto teorii použitím dlouhé tyče, ale pak dostal nápad použít létající objekt, papírový drak. Během následující bouřky v červnu roku 1752 vypustil draka do bouřkových mraků. Na konec jeho lanka připevnili klíč a uvázali ho na kolík s hedvábnou nití. Časem si Franklin všiml ztráty vláken na lanku vlivem napínání; zkusil dát svou ruku dost blízko ke klíči a mezerou přeskočila jiskra. Déšť namočil lanko a udělal ho vodivým.

Experimenty s bleskem jsou vždy extrémně rizikové a byly často smrtelné. Nejznámější oběť z mnohých imitátorů Franklina byl profesor Richman ze Sankt Petersburgu (Rusko). Vytvořil podobnou sestavu jako Franklin a byl na zasedání Akademie věd, když uslyšel bouřku. Utíkal domů se svým rytcem na zachycení události pro potomstvo. Během experimentu se objevil velký kulový blesk, srazil se s hlavou Richmana zanechav červenou skvrnu a on skonal. Jeho boty byly na kusy rozpadlé a ohořelé, části oděvu byly připáleny, rytec byl odhozen, rám dveří místnosti se roztrhl a samotné dveře vypadly ze závěsu.

Hrom je doprovodný efekt samotného protnutí blesku vzduchem.
Vysoká teplota blesku zahřeje vzduch podél cesty blesku. Ten se prudce rozpíná a vyvolává nárazové vlny, které pak slyšíme jako hrom. Díky hromu se dá i přibližně určit vzdálenost bouřky od místa pozorovatele a posluchače. Rychlost zvuku ve volné atmosféře je přibližně 340 m/s, zvuk hromu urazí tedy zhruba 1 kilometr přibližně za 3 vteřiny. Světlo blesku se v atmosféře šíří rychlostí velmi blízkou rychlosti světla ve vakuu, čili je viditelné prakticky okamžitě, jeho zvukový doprovod v podobě hromu má oproti světlu mnohonásobné dopravní zpoždění dané relativně pomalou rychlostí šíření zvuku v atmosféře.

Zdroj: Vimeo, Wiki