Zaoceánská loď je naprosto uzavřeným systémem. Má lékařské, pohotovostní místnosti, nemocnice. Nemá ale kuchyně v ložnicích. Má jídelnu. Dávat kuchyň do každé ložnice je neefektivní na zaoceánském parníku. Chápete?

Přednášky Milana Vlacha o principech přímé demokracie a současném fungování politických systémů ve světě i u nás.

Nad současnýmí událostmí a souvislostmi se zamýšlí Václav Cílek, geolog a spisovatel. Rozebírá téma ekonomického fóra v Davosu a s tím souvisejícím stavem tzv. dystopie, které přesně charakterizuje dnešní napjatou atmosféru ve společnosti.

Lidem trvalo asi 6 let od vynálezu knihtisku, aby vymysleli porno knihu. Stalo se to roku 1499 v knize Hypnerotomachia Poliphili. Ale trvalo jim dalších 150 let než založili první vědecký časopis. Philosophical Transactions (1655). Dala jej dohromady skupina lidí, kteří si říkali "The Invisible College", Neviditelná univerzita.

Andaluská obec Marinaleda v sevillském regionu (Španělsko) prosperuje díky zemědělskému družstvu spravovaným Colectivo Unidad de los Trabajadores- Bloque Andaluz de Izquierdas od roku 1979. Velká část obyvatel zaměstnává zemědělské družstvo Cooperativa Humar – Marinaleda, které si po letech prosazování založili sami zemědělci. V době tzv. světové krize prosperují. A jak u nich funguje vzdělávání, jak mají vyřešené bydlení, na čem spočívá ekonomický model Marinaledy?

Vtipně charakterizoval politiky David Brooks v NYTimes: Politici jsou náladoví šílenci, trpí poruchou, které říkáme logorrhea dementia - mluví tak moc, že sami sebe dovádějí k šílenství. Ale mají užasné sociální dovednosti. Když se s nimi potkáte, zaháčknou se do vás a pak se dějí věci... Naše zkušenost nám zase praví, že klausismus je těžko uvěřitelná kombinace politika a ekonoma, jehož rozhodování vede spoolečnost od devíti k pěti. Tato zájmová činnost je podpořená arogancí moci a ješitností osobnosti. Jejich základní motto je: Když jste nás zvolili, nekecejte nám do vládnutí a raději se soustřeďte na řádné konzumování a placení daní. Pro koho jsme sakra ty zákony asi dělali...

Island je klasickou ukázkou toho, jak neoliberální reformy mohou zlikvidovat státní ekonomiku. Rozkradené a vytunelované islandské banky stály v roce 2008 před bankrotem, protože měly dluhy rovnající se desetinásobku HDP Islandu, což bylo 120 miliard dolarů.