Sir Ken Robinson naznačuje 3 principy, které lidská mysl potřebuje k rozkvětu – a vypráví, jak proti nim současná vzdělávací kultura bojuje.

Nedávno jsem se dostal ke knize Not for profit (Princeton University Press 2010) současné americké filozofky a profesorky práva a etiky na University of Chicago Marthy C. Nussbaum, která je mj. autorkou úžasné knihy o emocích a jejich roli v mravním jednání Upheavals of Thought: The Intelligence of Emotions (v této přes 700 stran čítající knize se autorka zabývá emocemi v celé šíři od emocí zvířat po analýzu emocí u Prousta, ale o této knize nyní psát nechci).

Ken Robinsonova další přednáíška na téma revoluce ve vzdělávacích systémech na světě.

Na podzim 2011 učil na Stanfordu Peter Norvig se Sebastianem Thrunem předmět umělá inteligence, který navštěvovalo 175 studentů v místě univerzity... a přes 100 000 dalších skrze interaktivní webovou aplikaci. Nyní s námi sdílí, co se naučil o vyučování v „globální třídě.

Reforma školství směřuje k tomu, že peníze na zaplacení setrvání v té servisní třídě, budou mít ti, kdo se podřídí v zájmu stále rychlejšího zhodnocování velkých peněz. Ono se mluví o zkvalitňování výuky, o motivaci studentů, o motivaci učitelů, ale je za tím vším v podstatě jen jediný motiv. Studovat si zaslouží ten, kdo přispěje po svém studiu k co nejrychlejšímu obratu peněz, v jakékoliv oblasti lidského života.

Co se vůbec ve školách učíme a proč? Kdo má zájem na cílené destrukci kdysi pro celý svět příkladného německého vzdělávacího systému? Byly staré germánské národy, Gótové, Helvéti, Vikingové opravdu jenom primitivní mlátičky a nebo je pravda trochu jinde?

Odpověď na otázku, jestli když dva blonďatí rodiče mají černovlasé dítě, musí být otcem nutně listonoš, podal už Gregor Mendel. Jenže skutečná odpověď, kterou tenkrát Mendel neznal je ještě v odpovědi na otázku: Proč stejné a identické geny vykazují rozdílné výsledky?